Začnu se chovat normálně, až budou prasata lítat.

Hřejivá výzva: Místo, které miluji

15. ledna 2015 v 15:12 | Lucky |  Hřejivá výzva


V Hřejivé výzvě jde o 43 témat, které se vás dotýkají (pozitivním způsobem) a vy na toto téma napíšete povídku. Ale nebudu zdržovat, více TADY! A nyní již na téma Místo, které miluješ

Chci jen upozornit, že ikdyž místo je stejné, hodně věcí je vymyšlených. Ono je to tedy zřejmé, ale aby si nikdo nemyslel něco, co není.

O šelestu listů, klikání myší a měkkých polštářích
Vykulila jsem oči. Kolem mě spousta lidí, většinou vracejících nebo půjčujících si knihy. Byla jsem okouzlená a sledovala všechno dění kolem sebe. Tam ten pán dával do úschovny moc hezký kabát. Tamhleta paní si půjčovala knihu, takovou pestrobarevnou, možná pro svou vnučku. A ta holčička s brýlemi, pusa někde na zemi a výraz ve stylu No-týjo-to-je-úplně-strašně-hustý!. Tak počkat... To bylo zrcadlo! Bylo mi tehdy šest. Nebo možná sedm? Už si ani nevzpomínám, ale vím, že ten první moment v knihovně byl nezapomenutelný.

Vím, že ten den jsem si hrozně moc chtěla - sice louskavě, ale stejně - přečíst snad celou knihovnu. Vím, že ten den jsem mámu nutila vzít snad deset nebo patnáct knih (a vlastně pořád nutím, protože jsem zlobivá holka a nechci mít vytahané ruce). Vím, že ten den jsem našla místo, které miluji ze všeho nejvíc...

Teď mlčky zírám do výtisku, vlastně ani nevím, o čem je. Aha, takže Jak se stát médiem, návod posla duchů. Kde se to vzalo v oddělení fantastiky? Vrátím to tam, kde jsem to našla (tedy myslím, že jsem to tam našla, jsem totiž úplně mimo), protože se mi nechce ptát téhle nepříjemné knihovnice. Snad si toho nevšimne. Tuhle najali nedávno, je pěkně nepříjemná. OK, tahle knížka? Vypadá dobře, ale znám i nějaké, co mají obal nádherný a obsah o ničem. Mlčky ji dám zpátky na polici, stejně toho mám až příliš.

Sednu si ke stolu a čtu si tu nejzajímavější knihu, kterou vidím. Nuda! Mezitím sleduji paní vypůjčující nebo jak se jí říká, jak se hádá s jedním dost nevrlým (a možná trochu opilým) chlápkem. Ten o něco později odchází s pěkně naštvaným výrazem a já jdu směrem k tomu pultu.

"Dobrý den," pozdravím vesele a podstrčím slečně tu hromádku knížek. Ta se jen usměje se zeptá se: "Ty jsi asi velká čtenářka, co?" Mlčky pokývu hlavou a svazky si strčím do tašky. "Díky," zamumlám. "A nashledanou." zašklebím se na ni a jdu ven.

V batohu mi zazvoní telefon. Sakra! Proč tam vždycky takovej nepořádek?! Poslepu zašmátrám a nahmatám svůj mobil. Naštěstí to máma ještě nepoložila. "Haloo? Jo, mamí, už jdu. Néé... Nemám moc knížek..." Nervozně věnuju svému batohu pohled, doufajíc, že "moc" neznamená pět pořádně tlustých. "Už jedu... Jasně, pila jsem... Nelžu ti... Tak čau, posílám pusu."

Ukončím hovor a unaveně si povzdechnu, s těhotnýma matkama jsou problémy! A to to byl sotva minutový telefonát. Věnuju knihovně poslední pohled a pak vstoupím do tramvaje plné důchodců...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama